Zapomenuté druhy vyhynou dvakrát

Na snímku nahoře vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus), který byl stejně jako tasmánský čert (Sarcophilus harrisii) vyhuben v pevninské Austrálii v polovině mladších čtvrtohor a vytratil se z paměti tamních obyvatel, zatímco v Tasmánii zůstaly oba druhy pro domorodce důležití (foto Ben Sheppard).

Fenoménem společenského vymírání se zabývá nová studie mezinárodního a mezioborového týmu vědců pod vedením Ivana Jariće z Biologického centra AV ČR, která právě vyšla v časopise Trends in Ecology & Evolution. Vědci zjistili, že to, zda druh „společensky“ vyhyne, závisí na mnoha faktorech. Záleží na tom, jak je druh charismatický a důležitý pro společnost a zda nese symbolické či kulturní hodnoty, a také na tom, jak dávno vyhynul a jak vzdálený a izolovaný je od lidských sídel a činností. Ke společenskému vymírání dochází nejen u vyhynulých druhů, ale také u stále existujících druhů, často kvůli různým sociálním nebo kulturním změnám. Patří k nim např. urbanizace a modernizace společnosti, které mohou radikálně změnit náš vztah k přírodě a mohou vést ke kolektivní ztrátě paměti. Jedním z příkladů může být nahrazení tradičního bylinkářství v Evropě moderní medicínou, které vedlo ke zhoršení všeobecných znalostí o mnoha léčivých rostlinách.

Stále více druhů je ohrožených, vzácných nebo vymírá, a tak se zároveň vzdalují od lidí. Vytrácí se tím naše zkušenost – postupně přicházíme o každodenní kontakt s přírodou. Postupem času mohou takové druhy zcela vymizet z lidské paměti. Například studie prováděné u komunit v jihozápadní Číně a u domorodých obyvatel v Bolívii ukázaly, že se vytratily místní znalosti a vzpomínky na vyhynulé druhy ptáků. „Ztráta paměti dospěla do bodu, kdy lidé nebyli schopni tyto druhy pojmenovat a ani si nepamatovali, jak vypadaly nebo zpívaly," vysvětluje spoluautor studie Uri Roll z Ben-Gurionovy Univerzity v Negevu. „Podobně je to u vyhynulého japonského vlka, okami, kterého lze dnes najít už jen coby několik exemplářů v muzeích; vybavit si tento druh představuje dnes v japonské společnosti velkou výzvu.“

Vlk japonský, neboli okami (Canis lupus hodophilax), dnes už jen v pouhých několika exemplářích v muzejních sbírkách, je vystaven procesu postupného společenského vymírání; vybavit si tento druh představuje v japonské společnosti velkou výzvu (foto Momotarou2012).

Může však nastat i opak. „Druhy poté, co vyhynou, mohou zůstat kolektivně známé a významné, nebo se dokonce stanou ještě populárnější," vysvětluje další spoluautor studie, Ricardo Correia z Helsinské univerzity. "Nicméně naše povědomí o takových druzích se postupně mění a často je nepřesné, zkreslené nebo zjednodušené a od skutečnosti se liší.“ Jedna studie například ukázala, že poté, co ve volné přírodě vyhynul ara Spixův, brazilské děti z oblastí jeho bývalého areálu výskytu se nesprávně domnívaly, že tento papoušek žije v Rio de Janeiru, protože se objevil v animovaném filmu „Rio“.

„Je důležité poznamenat, že většina druhů ve skutečnosti nemůže společensky vyhynout, jednoduše proto, že se nikdy předtím ve společnosti nevyskytovaly,“ říká Ivan Jarić, hlavní autor studie a vědecký pracovník Biologického centra Akademie věd ČR. „To je běžné u necharismatických, malých, kryptických nebo nepřístupných druhů, zejména u bezobratlých, rostlin, hub a mikroorganismů - mnohé z nich ještě nejsou vědecky popsány nebo nejsou lidstvu známé. V tichosti ubývají, vymírají, aniž by si toho lidé a společnost všimla."

Snahy o znovuzavedení vymizelých druhů do volné přírody, jako je bobr evropský (Castor fiber) ve Velké Británii, mohou utrpět tím, že si lidé kolektivně nepamatují tyto druhy jako přirozenou součást ekosystémů. Ochranářské cíle tak mohou získat slabší podporu veřejnosti (foto Tomasz Chmielewski).

Fenomén společenského vymírání může značně zpochybnit snahy o zachování biodiverzity, protože může ovlivnit naše vnímání životního prostředí i naše očekávání jeho přirozeného stavu, tedy toho, co je normální nebo zdravé. Může vytvářet mylné představy o závažnosti ohrožení biodiverzity a o skutečné míře vymírání a v důsledku tak snižovat podporu veřejnosti vůči snahám o ochranu a obnovu biodiverzity.

"Společenské vymírání může oslabovat naše odhodlání usilovat o ambiciózní ochranářské cíle. Mohlo by například snížit veřejnou podporu znovuzavedení původních druhů do volné přírody, zvláště pokud si takové druhy už nepamatujeme jako přirozenou součást ekosystému," zdůrazňuje Ivan Jarić důležitost nových zjištění.

Podle autorů studie jsou klíčovými opatřeními proti společenskému vymírání zejména cílené ​​dlouhodobé marketingové kampaně a vzdělávání, které by oživovaly, zlepšovaly a udržovaly naše povědomí o společensky vyhynulých druzích.

Publikace

Jarić, I., Roll, U., Bonaiuto, M., Brook, B.W., Courchamp, F., Firth, J.A., Gaston, K.J., Heger, T., Jeschke, J.M., Ladle, R.J., Meinard, Y., Roberts, D.L., Sherren, K., Soga, M., Soriano-Redondo, A., Veríssimo, D. and Correia, R.A. (2022). Societal extinction of species. Trends in Ecology and Evolution doi:10.1016/j.tree.2021.12.011 (in press)

https://doi.org/10.1016/j.tree.2021.12.011