Datum: 05.03.2021

Kamenná kultura neandertálců a raného moderního člověka koexistovala víc než 100 000 let

Jedna z prvních kultur kamenných nástrojů, známá jako Acheuléen, pravděpodobně přetrvávala o desítky tisíc let déle, než se dříve myslelo. Ukázal to výzkum vědců z University v Kentu a z Biologického centra AV ČR, jenž byl publikován na začátku března ve vědeckém časopise Humanities & Social Sciences Communications.

Původně se předpokládalo, že acheulská kultura vymřela asi před 200 000 lety, ale nová zjištění naznačují, že mohla přetrvávat mnohem déle a překrývat se více než 100 000 let s pokročilejší industrií neandertálců a raně moderních lidí.

Výzkumný tým vedený Dr. Alastairem Keyem (Univerzita v Kentu) spolu s Dr. Davidem Robertsem (Univerzita v Kentu) a Dr. Ivanem Jaricem (Biologické centrum AV ČR) učinil tento objev analýzou nálezů kamenných nástrojů z různých oblastí po celém světě. Pomocí statistických technik, využívaných v biologii a zcela nových pro archeologii, byli vědci schopni rekonstruovat konec acheulského období a znovu zmapovat archeologické nálezy. „V této studii jsme spojili s paleolitickým archeologem, který vedl studii, a aplikovali jsme metody z oblasti biologie ochrany přírody, abychom mohli odvodit pravděpodobnost vyhynutí vzhledem ke globálním nálezům nástrojů doby kamenné,“ uvedl Ivan Jaric z Biologického centra AV ČR, který prováděl veškeré výpočty a simulace.

Dříve se předpokládalo, že došlo k rychlejšímu posunu mezi acheulskou kamennou industrií, často spojovanou s Člověkem heidelberským (Homo heidelbergensis) - společným předkem moderních lidí a neandertálců - a pokročilejší Levalloiskou industrií, vytvářenou ranými moderními lidmi a neandertálci. Studie však vrhla nové světlo na přechod mezi těmito dvěma industriemi a naznačila, že se značně překrývaly.

Acheulská kultura kamenných nástrojů je nejdelší kulturní tradicí praktikovanou ranými lidmi. Její počátky se datují do východní Afriky před 1,75 miliony let a pěstní klíny a sekáčky - typy kamenných nástrojů, které charakterizují toto období – byly používány v celé Africe, Evropě a Asii několika různými druhy raných lidí. Původně se všeobecně předpokládalo, že acheulské období skončilo před 300–150 000 lety. Nálezy z tohoto konkrétního období však chyběly a o načasování zániku kultury se vedly spory. Britsko-český tým vědců přinesl nová zjištění, že tato kultura pravděpodobně skončila na různých místech světa v různé době, a to mezi 170 000 lety v subsaharské Africe až po 57 000 let v Asii.

Aby bylo možné určit, kdy Acheuléen skončil, shromáždil vědecký tým informace o různých archeologických nalezištích z celého světa a vyhledal nejmladší známé kamenné nástroje. Následně vědci použili statistickou techniku známou jako optimální lineární odhad, která se běžně používá ve biologických studiích k odhadu vyhynutí druhů, aby mohli předpovědět, jak dlouho po nejnovějších známých lokalitách ještě tradice kamenných nástrojů pokračovala. Ve skutečnosti tato technika umožnila modelovat část archeologických nálezů, které ještě nebyly objeveny.

 „Nejstarší archeologický záznam bude vždy neúplným obrazem chování raného člověka, takže víme, že nejmladší známá acheulská naležiště pravděpodobně nepředstavují poslední případy této industrie. Díky této technice můžeme rekonstruovat chybějící části archeologických záznamů, což nám umožňuje nejen přesněji pochopit období, kdy tradice skončila, ale také získáváme náznaky, kde můžeme očekávat, že najdeme nové archeologické objevy v budoucnosti,“ řekl Dr. Alastair Key, paleolitický archeolog a hlavní autor studie.

Techniku původně vyvinul dr. Roberts se svým kolegou k datování vyhynutí druhů. „Poslední pozorování druhu pravděpodobně nebude datem, kdy ve skutečnosti druh vyhynul,“ vysvětluje dr. Roberts s tím, že je vzrušující sledovat, že se metoda používá v novém kontextu.

 

Publikace:

Key, A., Jarić, I., Roberts, D.L. (2021). Modelling the end of the Acheulean at global and continental levels suggests widespread persistence into the Middle Palaeolithic. Humanities and Social Sciences Communications 8, 55.

DOI: 10.1057/s41599-021-00735-8

https://www.nature.com/articles/s41599-021-00735-8

Zpět

 

KONTAKT

Biologické centrum AV ČR, v.v.i.
Hydrobiologický ústav
Na Sádkách 702/7
370 05 České Budějovice

NAJÍT PRACOVNÍKA