Charisma se počítá i u invazních druhů

Lidé přemisťují stále více zvířat a rostlin z oblastí jejich původního výskytu, a to jak úmyslně, tak neúmyslně. Mnoho z nich se podmínkám v novém prostředí nedokáže přizpůsobit, jiné populace však úspěšně zdomácní. „Některé nepůvodní druhy působí významné problémy těm původním – skrze predaci, kompetici o potravu a habitat, či jako přenašeči nemocí,“ vysvětluje profesor Jonathan Jeschke, z IGB a Freie Universität Berlin a vedoucí mezinárodního konsorcia Invasion Dynamics Network, které výzkum provedlo. Na studii se podíleli také pracovníci Botanického ústavu Akademie věd Ana Novoa, Jan Pergl, Petr Pyšek, Klára Pyšková a Jan Pergl.

Charismatický druh, ať je to nápadná okrasná rostlina, pestrobarevná akvarijní rybka či roztomilý  domácí mazlíček, bude nejspíš introdukován s větší pravděpodobností než druh nenápadný či nevýrazný. „A nepůvodní druhy, které jsou introdukovány častěji a ve větším množství, mají větší šanci v novém území zdomácnět,” říká Jonathan Jeschke.

Atraktivní invazní druhy, které mají charisma, jsou veřejností přijímány lépe než ty neatraktivní. To může brzdit ochranářská opatření, jejichž účelem je bránit šíření druhu: „Když je invazní druh vnímán jako krásný nebo roztomilý, může to zásahy proti němu výrazně komplikovat, protože v takovém případě obvykle chybí podpora veřejnosti,” lituje Ivan Jarič z Biologického centra Akademie věd České republiky, první autor studie. Například pokusům o vymýcení invazní veverky popelavé v Itálii – a ochranu původní veverky obecné – zabránily protesty zájmových skupin, které si oblíbily roztomilé komiksové postavičky invazního druhu.

Výzkum není taxonomicky nestranný

Priority výzkumu invazních druhů jsou do velké míry dány ekologickými a ekonomickými dopady dotyčné invaze. Přesto je mnohem větší pozornost věnována invazím obratlovců než bezobratlých a stejně tak jsou častěji předmětem studia velké a charismatické druhy. „Větší zájem o charismatické druhy, a to nejen ze strany veřejnosti, ale i samotných vědců, může vést ke zkresleným představám o významu jednotlivých invazních druhů a ochranářská opatření pak mohou být špatně zaměřená,” kritizuje spoluatorka studie z Botanického ústavu Akademie věd Kateřina Štajerová.

Studie ukazuje, jak je pro pracovníky zabývající se managementem invazních druhů důležité být si vědom toho, jakou roli může charisma hrát. „Tento aspekt je důležitý zejména při plánování a realizaci managementových opatření. Konflikty, které mohou v případě charismatických druhů nastat, vycházejí ze zdánlivé neslučitelnosti dvou odlišných etických pohledů na věc – jeden klade důraz na ochranu ekosystémů a původních druhů, druhý se strachuje o osud invazních druhů,“ zdůrazňuje význam studie Ivan Jarič.

Kontakt: Ivan Jarić, ivan.jaric@hbu.cas.cz

Jarić I., Courchamp F., Castro Monzon F., Correia R., Crowley S. L., Essl F., Fischer A., Frost C., González-Moreno P., Kalinkat G., Lambin X., Lenzner B., Meinard Y., Mill A., Musseau C., Neugebauer M., Novoa A., Pergl J., Pyšek P., Pyšková K., Robertson P., von Schmalensee M., Shackleton R. T., Stefansson R., Štajerová K., Veríssimo D. & Jeschke J. M. (2020) Invasive species charisma. Frontiers in Ecology and the Environment

https://esajournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/fee.2195